Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kino je plné gymnazistů, kteří přišli splnit úkol od paní učitelky dějepisu a přede mnou film, který rozděluje kritiky na dva tábory. Zkazky o tom, že jde o příliš zromantizovanou verzi příběhu nepotvrzuji. Jediná taková scéna je jedna z posledních, tu tento film zapotřebí neměl, ale současně jsem neměl pocit, že by jej to nějak výrazně shodilo. Stejně tak mě nijak nerušilo to, že čeští herci tu mluví anglicky. Vlastně jsem to vnímal jen jako takovou pikantní zvláštnost. Dá se říci, že to byl jeden z mála anglických filmů, ke kterým ani středně pokročilý nepotřebuje titulky.
O co tu jde asi nemusím dlouze popisovat. Operaci Anthropoid, tedy atentát na zastupujícího říšského protektora a šéfa RSHA Reinharda Heydricha, zná snad každý. Díky tomu se pro našince nekoná překvapení na konci, kdy všichni hlavní hrdinové po šestihodinové bitvě v kostele zemřou.
Film se snaží emotivně a leckdy naturalisticky vykreslit dobové reálie a kulisy celé události. Ty city však nijak přehnaně neždímá, za což jsem mu vděčný. Nechá vás sledovat celý příběh hlavně očima dvou hlavních hrdinů, tedy Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Ani se nesnaží o to, abyste se za každou cenu ztotožnili s touto dvojicí, a díky tomu možná leckdy působí odosobněle a ploše. S britskou suchostí převypráví příběh, který se stal. Bez toho, aby z toho dělal hollywoodské drama, což vlastně považuji za výrazný klad celého filmu. Vlastní atentát pak působí jako trochu škrobená dobová rekonstrukce. Veškeré napětí, které jsem tu pociťoval, bylo dáno hlavně tím, že jsem věděl, co se stane a kdy se to stane.
Trochu zrnitý obraz dodává celku hrubost a ruční kamera jakousi pravdivost, o které se i tvůrce snažil. V celém filmu jsou vlastně jen dvě chvíle, kdy mě skutečně zamrazilo. Brutální mučení mladého Moravce a zatknutí jeho rodiny. Hlavně pak paní Alena Mihulová v této scéně exceluje. Jak to s rodinou Moravcových dopadne, ví asi každý, ale to, jakým způsobem jsou scény natočeny, mě svou surovostí a dopadem překvapilo.
Domácímu publiku možná přijdou některé scény nechtěně vtipné, například to, že každá osoba některá česká slova a jména vyslovuje jinak, ale film není jen dobře zpracovanou hodinou dějepisu. Cílí i na lidi, kteří toho o atentátu na Heydricha moc nevědí. V tomhle ohledu lze prominout drobné zkratky, které pro tento účel ve filmu jsou a v tomto ohledu svůj účel plní dokonale.
Když jsem slyšel vzkazy, že film připomíná válečnou pohádku pro dospělé hollywoodské aranžmá, přistupoval jsem k němu s jistou nedůvěrou, která se nakonec ukázala jako lichá.
7 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Anthropoid
Velká Británie / Česko / Francie, 2016, 121 min
Režie: Sean Ellis
Scénář: Sean Ellis, Anthony Frewin
Kamera: Sean Ellis
Hudba: Robin Foster
Hrají: Cillian Murphy, Jamie Dornan, Charlotte Le Bon, Aňa Geislerová, Toby Jones, Harry Lloyd, Alena Mihulová, Sam Keeley, Jan Budař, Ondřej Malý, Mish Boyko, Martin Hofmann, Václav Neužil ml., Bill Milner, Marcin Dorociński, Brian Caspe, Detlef Bothe, Roman Zach, Karel Heřmánek ml., Pavel Řezníček, Jiří Šimek, Patrick Kalupa, Igor Bareš, Marek Pospíchal, Pavel Mareš, Justin Svoboda, Miroslav Lhotka, Andrej Polák,...
JINÉ POHLEDY
Louis
8 / 10
Při vědomí všech kvalit českého zpracování stejného tématu ve filmu Jiřího Sequense "Atentát" z roku 1964 musím říct, že britský "Anthropoid" je rovněž filmem poutavým a perfektně zpracovávajícím ony významné historické události. Na rozdíl od uvedeného letitého domácího bijáku však zaujme právě rozdílným pohledem autora - zde jde o cizince, který se snaží zprostředkovat ryze české dějiny jiným cizincům, takže má tu nevýhodu, že takříkajíc úplně přesně nezná "hřiště". O to víc je však režisér Sean Ellis vnímavější a daří se mu okolnosti a průběh atentátu na Heydricha vykreslit vskutku strhujícím způsobem. Krásně vystižené dusivé napětí v okupovaném Československu, přiměřeně ostrá dávka naturalismu (mučení mladého Moravce je skutečně jen pro silné nervy) a vynikající výkon irského předáka Cilliana Murphyho, to vše z "Anthropoida" dělá film, při němž ani nevydechnete a z kina odcházíte posilněni skutečným uměleckým zážitkem.
3. listopadu 2016
Z HODNOCENÍ ČTENÁŘŮ
Lukoboss
7,5 / 10
Toto jsou filmy, kde českej (potažmo slovenskej) divák musí cítit určitou hrdost. Na to, že jsme měli takový válečný hrdiny, kteří šli bránit zemi i za cenu životů, a zároveň taky na to, že se o tom natočí zahraniční velkofilm u nás a s našima hercema. To je prostě skvělý. A když pak vidíte závěrečný titulky, kde je snad 80% jmen našinců, smekám klobou ještě hlouběji. Ale abych se taky dostal k aspoň nějakým objektivnímu hodnocení - snímek je to poutavej, dobře natočenej, výprava se neskutečně povedla a při závěrečné, dlouhé a gradující přestřelce se tají dech. A přestože je toto velice známá historická událost, vůbec mně nevadilo, že vím, jak to dopadne. Tvůrcům se daří držet tempo, i když je v první polovině spíš konverzační (přece jenom připravit atentát asi není nějaká akční záležitost), ale nikdo snad nečekal nějakou brutální akci. Víc takových filmů, budu jenom rád!
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.